Wind Serenade In D Minor Op. 44 - pro dechové nástroje - Antonín Dvořák

Když Dvořák v lednu 1878 napsal svou Serenádu ​​pro 10 dechů a 2 spodní smyčce, byl rozkvět velkých dechových serenád a dechových souborů „Harmoniemusik“ již dávno pryč. Pravděpodobně se inspiroval tím, že krátce předtím ve Vídni slyšel Mozartovu Gran Partitu. Nápadná je tu domácí tónina d moll a často vážná, až tragická atmosféra, která opakovaně zatemňuje jinak veselou náladu typickou pro žánr serenády. Možná to byla reakce na smrt dvou jeho dětí jen před několika měsíci. Přes dramatický charakter díla - nebo možná právě proto - se Dvořákova Serenáda brzy po svém prvním pražském uvedení ujala v mnoha evropských městech a slavnostně se stala významným příspěvkem do komorního repertoáru pro dechové nástroje. Pro toto vydání Urtextu byly konzultovány zdroje autogramů v Praze. Díly jsou vytištěny s dělením stránek přívětivým pro hráče, perfektními možnostmi otáčení stránek a praktickými alternativními díly v F pro tři rohy.