Sonata For Piano And Arpeggione In A Minor D 821 - Ausgabe für Violoncello - Franz Schubert

Dobré úmysly prostě nejsou dost dobré (volně parafrázovat Kurta Tucholského): arpeggione, jakýsi hybridní nástroj jako velká smyčcová kytara, nikdy nezískal přijetí mezi hudebníky. Tato kuriozita instrumentálního inženýrství by byla jistě dávno zapomenuta, kdyby pro ni Franz Schubert ze všech lidí nenatočil svou a mollovou sonátu. Toto třívěté dílo je nyní skutečně nesmrtelné, ale zároveň představuje problém jako Urtext, protože původní arpeggionovou část nelze provést na nástrojích, které nejblíže přibližují jeho zvuk jasně viole nebo violoncello bez některých zásahů do textu. G. HenleVerlag řeší dilema na jedné straně nastavením části arpeggione Urtext nad původní klavírní part (partitura), a na druhé straně jasným označením několika nutných posunů oktáv v zahrnutých instrumentálních partech. Pro vydavatele nepřicházela v úvahu transkripce jiného nástroje, jako jsou housle (jak byly zahrnuty v posmrtném prvním vydání Diabelliho), flétna nebo jiný vysoký melodický nástroj, protože ty jsou prostě příliš vzdálené zvuku, který měl Schubert na mysli . V nejlepším případě může kontrabasová část stále fungovat. Nebo…?